Laurk s.r.o.

Jawa50 Mosquito

     Do poloviny poslední dekády minulého století museli počkat příznivci značky Jawa na další pokračování malého motocyklu, nástupce pionýrů a mustangů, jež provázely několik generací domácích začínajících jezdců. Zůstal vysoký tón dvoudobého motoru, nová byla naděje na znovuobjevení kdysi slavné značky a příznivá cena.

      Jawa - žádná jiná značka v našich krajích a motocyklových srdcích nemůže vyvolat tolik emocí, nadějí, ale i zklamání. Rozhodně nejde o lhostejnost, ať už nositeli a pokračovateli české motocyklové tradice přejeme to nejlepší, nebo se ušklíbáme nad tím, jak jim to jde těžko a pomalu. Troufám si napsat, že velká většina místních techniků ví, co ještě schází, aby byla značka zase o něco lepší, aby se výroba a hlavně prodej zase o něco zvedly. Jawa připravuje další nové modely, v padesátkách už vrčí čtyřdobé motory, už se ani trochu nepodobají dřívějším "fichtlům" a také dnes už osmiletý Mosquito je v současnosti překonán. Vzpomeňte na tu slávu, kdy spatřilo Mosquito světlo světa jako první balónek naděje.
   Protože nebyl k dispozici jiný motor, sáhl výrobce po vyzkoušeném dvoudobém slovinském Tomosu o výkonu téměř 4 kilowaty (3,8 kW) s pětirychlostní převodovkou. Na motocyklu se objevily i díly dodávané prestižními výrobci. Například karburátor Bing s průměrem difuzoru 18 mm nebo přední jednopístková brzda značky Brembo. Kapalinou ovládaná brzda měla k dispozici kotouč o průměru 200 mm. Vzadu jste našli bubnovou brzdu ovládanou mechanicky o průměru 124 mm. V roce 1995 doporučoval výrobce ještě prodejní cenu těsně pod magickou třicetitisícovou hranicí, ale tu překonal hned v následujícím roce (32.680 Kč). Na vině byla desetiprocentní inflace a trochu se hřešilo na to, že i tak zůstávala cena na slušné úrovni a dál se držela ve své kategorii na nejnižším bodu. Motocykl vypadal na designérsky povedené endurko, měl dostatečnou akceleraci a hmotnost 78 kg. Osazen byl trubkovým rámem, zadní kyvnou vidlicí obdélníkového profilu se dvěma tlumiči, řadou plastových doplňků, italskými litými třípaprskovými koly a výborným předním zářivým světlem s použitou 35W žárovkou. jízdními vlastnostmi však více vyhovoval silničnímu ježdění. Jako největší slabost se od začátku ukazovala převodovka, jež umožňovala zařazení neutrálu mezi všemi rychlostmi. Jezdec neměl šanci poznat, například kontrolkou, kdy jde o neutrál mezi jedničkou a dvojkou a kdy o dalších několik překážejících neutrálů (celkem čtyři). Znamenalo to, že nechtěný neutrál mohl přijít na řadu zrovna ve chvíli, kdy bylo nutné podřadit. Složité bylo i hledání jedničky k rozjezdu.
        Nicméně příznivci značky a dorůstající teenageři se právem radovali. Na světě byl obstojný malý motocykl za cenu, která nebyla řadě rodičů až tolik na obtíž. Proti nejbližšímu konkurentovi, kterým se stal další čerstvý český výrobek, padesátka Dandy z Českých Budějovic, měl "komár" výhodu více než 4000 Kč v ceně a celého 1,2 kW ve výkonu, a to už bylo v kopci nebo při maximálce znát. Čtyři kilowaty už dokázaly při troše cviku zvednout frajersky přední kolo nad asfaltový povrch. Motocykl měl jednoduchou konstrukci, přemíra elektroniky nehrozila a začínající "-náctiletí" nejen jezdili, a to s průměrnou spotřebou 2,5-3 litry na sto kilometrů, ale s prybívajícími zkušenostmi se nemuseli bát podívat se věci na kloub. V tomto ohledu se Mosquito nejvíce blížilo svým předchůdcům, které jsme mívali v garáži rozebrané každou chvilku. Nějaký ten píst z pionýra by možná tatínkové současné dorůstající mládeže ve své dílně ještě našli.

     Jak to vidí majitelé
     Je logické, že majiteli se většinou stávali naprostí začátečníci, pro něž je padesátka Mosquito dobrou alternativou. Osmdesátka na tachometru motocyklu o objemu 50 cm³ je už docela slušnou rychlostí. Kluci (a také děvčata) se navíc naučí základům ježdění i servisu a jednou budou na svého Mosquita vzpomínat možná se stejnou nostalgií, jako jejich otcové na o generaci starší pionýry nebo mustangy. Jenže v tomto případě

už půjde více o náznak opravdového motocyklu. Je to logické, že každý z nich dříve nebo později z padesátky odroste a to, nad čím se jim v patnácti rozzářily oči, jim o pouhých pár let později bude připadat poněkud slabé a vhodné tak akorát na výměnu. Co může pro takového mladíčka koupě znamenat? "Jednoho krásného odpoledne (úterý 20.6.1995, to se nezapomíná) jsem se pro ni vypravil," napsal o svém prvním motocyklu například Marcel Heverle z Prahy. "Tehdy jsem asi poprvé poznal, jak to vypadá v sedmém nebi."
    Pokud jde o věk majitele, zde je vyjímka, která potvrzuje pravidlo. Dnes sedmapadesátiletý Zdeněk Reiner z Jablonce nad Nisou koupil Mosquito v roce 1995. Slíbil jet s juniorskou reprezentací na Rallye FIM do Norska a chtěl být rovnocenným partnerem. Motocykl byl vyzvednut ve výrobním závodu pět dnů před odjezdem. Stihl ještě narychlo "spáchat" nosiče zavazadel, které v té podobě slouží dodnes. A jaké poruchy ho potkaly? Po šedesáti kilometrech "odešla" stíněná odrušená koncovka svíčky - byla nahrazena gumovou NGK. Asi v 8000 km dosloužil přerušovač blikačů a praskl zadní držák krytu řetězu. Spravilo to vylepení, prodloužení plechem a prinýtování.
      Dalším kladným bodem v hodnocení byl velký počet příspěvků, které k nám do redakce přišly. Pisatelé v nich vyzdvihovali poměrně sympatickou spolehlivost těchto strojů od Sázavy. Téměř všichni najezdili pěknou řádku kilometrů a "komár" se pro ně stal dobrým základem pro vyšší kubaturu. Vyjímkou není ani 25.000 kilometrů, většina se přehoupla přes deset tisíc.
      Jeden z majitelů dokonce udal mezi přednostmi právě námi kritizovaný počet neutrálů. To, že se majitelé dělí na ty, co rádi jezdí, a na ty, co se v motorce rádi hrabou a vylepšují co se dá, je jasné. Mnohý "zlepšovatel" časem přijde na to, že zase tolik "nenakitoval", ale chce to čas a hlavně vlastní zkušenosti. Pro někoho to jsou zase první pokusy o ovládnutí jednostopé techniky. "Vzhledem k tomu, že nemám moc rád amatérské úpravy, obešel jsem se bez nich," dotkl se například jeden majitel tohoto tématu. "Ale... po cca 2500 km mi nenechavé ručičky nedaly pokoj a já ji celou rozebral. Přišel jsem na pár drobných detailů, které by se daly přece jen trochu vylepšit. Pružina stojánku, upevnění plastů pod nádrží či dodatečná montáž stabilizátoru přední vidlice..."
      Jde o to, aby ti odrostlejší na svůj první motocykl vzpomínali rádi a moc ho nehaněli. A tato podmínka byla splněna snad u všech příspěvků. Každý přece ví, že nejde o GSX-R a že hlavní je radost a naučit se základům jízdy s motorem pod sedlem, prostě získat svůj vztah ke dvěma kolům. Zakončíme tedy tuto část článku jednou z odpovědí na otázku, zda by si pisatel koupil stejný motocykl znovu. "Určitě ano," stálo v mailovém příspěvku. A následovalo vysvětlení proč. Být držitelem pouze ŘP do 50 cm³ a chtít novou motorku se slušným poměrem cena/výkon, tak bych se nerozmýšlel. Hlavně to byl český výrobek této kategorie po x letech." Závěrem ještě prozradím, který z dnešních sportovců na "komárovi" začínal. Možná ani neuvěříte, ale v roce 1996 jel na Mosquitu na Rallye FIM do Tunisu a také zpět (samozřejmě po ose), druhý vicemistr republiky a náš úspěšný světový reprezentant v supermotu Petr Vorlíček.
Převzato ze stránky http://www.bert.cz

Nějaké to foto